-----------------------------------------------
Na stránce spolku PRO děti, Gimeda, tě vítá ALEX DE NAWI
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Otevřeš-li si web - www.gimeda.cz, dozvíš se něco víc o Hvězdných rytířích.
Máš-li ale raději "romantické sny" než-li sci-fi, přejdi na webovou stránku
www.alexdenawi.webnode.cz
kde na tebe čeká mj. nová romantická povídka.
Alex
Popularizátor astronomie, spolek, PRO děti, Gimeda, děkuje všem svým příznivcům za zájem o naše audioknihy. Získané finanční prostředky z jejich prodeje (kromě pohádek) nám snad pomohou obnovit zábavně-vzdělávací web a možná, jednou, s pomocí případného mecenáše zapáleného pro tento prastarý vědní obor, otevřít pro děti vesmírné centrum, což je naším cílem a dlouholetým snem. Celý výtěžek z audioknihy "Pohádky pomáhají" odchází na pomoc ukrajinským dětem. -- DĚKUJEME
AUDIOKNIHY které si můžete zakoupit na stránkách https://audioteka.com/cz
Pohádky pro děti předškolního věku - POHÁDKY POMÁHAJÍ
interpret - Jakub Saic
https://audioteka.com/cz/audiobook/pohadky-pomahaji?_src=topMain
SCI-FI - HVĚZDNÝ RYTÍŘ
interpret - Jakub Saic
Doprovoďte mladého vesmírného záchranáře na jeho dobrodružných výpravách do dalekého kosmu
-----------------------------------------------
Připravujeme k vydání druhý díl příběhů Hvězdného rytíře - TAJEMSTVÍ KEFREY.
interpret Jakub Saic
-----------------------------------------------
Přečti si krátkou sci-fi povídku, kterou věnoval spolku, PRO děti, Gimeda, J. Mostecký.
V knize ji nenajdeš. Vkládám jí sem jako památku na skvělého autora fantasy, který již není mezi námi.
Dravci
Ylem už snad po sté vyšel na terasu a zvedl hlavu ke hvězdám. Ztrácely se před očima a zase se objevovaly, jako by se chtěly skrývat.
"Schovávají se," ozval se za ním hlas krále Myrona, jehož rod vládl na planetě už v době, kdy mniši v hrubých rákosových rouchách začínali sepisovat první kroniky.
"Vypadá to tak," pokývl Hvězdný rytíř.
"Ale hvězdy se přece nemohou skrývat jako zvěř, když se blíží lovci?"
"Ne, to nemohou," pokývl Ylem hlavou.
"Vaše senzory by to zachytily, kdyby šlo o cizí lodi, nemám pravdu?" zeptal se král. Díval se na nebe a měl strach. Poprvé v životě. Nahoře na obloze se něco dělo už několik měsíců a když nakonec zavolal na pomoc Hvězdného rytíře, nemohl mu ukázat nic než hvězdy, blikající víc než kdykoli předtím.
"Ano, to máte pravdu," pokývl Ylem hlavou. Přemýšlel. Náhle se obrátil k panovníkovi: "Kolem vaší planety obíhá měsíc, nemám pravdu?"
Král Myron přikývl. "Ano, ale velmi pomalu. Vždy ho vidíme jen půl roku, a pak zase půl roku ne. Jsme teď v polovině cyklu. Nyní jej vidí obyvatelé opačné polokoule naší planety. Nad mým palácem vyjde zase až za tři měsíce."
"A když byl vidět naposledy? Také se zatmíval jako ty hvězdy?"
Král pokrčil rameny. "Ne. Je to záhada!"
Ylem, už nečekal na další slova a rozběhl se ke schodům. Seběhl dolů do zahrad, proběhl růžovým sadem a přes trávník vyrazil ke svému hvězdoletu. Za chvíli byl ve vzduchu a o pár minut později už byla planeta krále Myrona hluboko pod ním.
Teď už věděl, kde to, ať už to bylo cokoli, hledat. Stínilo to hvězdy, ale měsíc téhle planety ne. Muselo se to nacházet mnohem dál, až za jeho oběžnou drahou! Obrátil příď Hvězdného orla od planety hloub do vesmíru. Za planetou krále Myrona zrovna začal vycházet nachový měsíc a odraz jeho studených paprsků se hnal po povrchu planety jako světlo velkého lampionu.
Ylem ještě pozměnil kurs. Jeho Orel se hnal na poryvech slunečního větru vstříc podivně pomrkávajícím hvězdám...
* * *
Ylem zvedl hlavu. "Aktivovat silové ochranné pole! Jaká je jejich průměrná velikost?"
"Malá! Necelé dva metry. Asi jako člověk."
"A ty největší?"
"Všechny jsou stejné!"
"Stejné?" To vypadalo ještě zajímavěji.
"Silové pole selhalo! Prošly jím!"
"Cože?" vyhrkl Hvězdný rytíř. "Zpomalit!"
Počítač vykonal příkaz a Orel snížil rychlost.
Jeden z meteorů mu v té chvíli narazil do trupu letounu a celá loď kovově zasténala. Vzápětí znovu! A znovu! Kolem lodi se šíleně pomalou rychlostí valil nekonečný proud meteorů. To by ale nebylo nic divného, kdyby nevypadaly všechny stejně!
"Musíme vzít jeden na palubu," zamumlal Hvězdný rytíř. Obrátil svého Orla tak, aby plul spolu s meteorickým proudem. Oblékl si skafandr, vstoupil do přechodové komory a po vyfouknutí vzduchu otevřel dveře ven.
Meteory byly všude kolem. Podivné, šedé a všechny stejné. Hvězdný orel letěl s nimi stejnou rychlostí a tak ke srážkám už skoro nedocházelo, jen se občas s nějakým otřely o sebe. Ylem se zajistil lanem, aby neulétl do mezihvězdného prostoru a lehce se odrazil. Venku se zachytil jistících madel a přeručkoval na opačnou stranu Orla.
Jeden z těch podivných meteorů tady uvízl za podpěrou antény, a teď se nemohl uvolnit. Ylem se rozhlédl po těch ostatních. Byly si podobné jako vejce vejci...
"Vejce! Hrome!" Zaklel, když si konečně uvědomil, co to je! Couvl od toho a podíval se k Myronově planetě. Tam mířily! Nachový měsíc byl mrtvý, jen zanesený červeným pískem, ale planeta krále Myrona byla živá, a bylo na ní spousta masa... Jedno z těch "vajec" se v tu chvíli nebezpečně přiblížilo. Hvězdný rytíř odepjal od opasku laserový meč a jediným úderem přeťal vejce vedví. Obě poloviny se dál vznášely na dosah od něho, ale pomaloučku se začaly od sebe oddělovat. Když už byly od sebe na půl metru, z levé poloviny vypadla ještěří hlava a okolí zahalila mlha z téměř neviditelných kapiček okrové ještěří krve.
"Dravci!"
Co nejrychleji se vydal zpátky k přechodové komoře. Sundal si skafandr a zadýchaně se posadil do řídícího kokpitu. Hned nato se Orel vymanil z proudu šedých vajec a nejvyšší rychlostí zamířil k planetě krále Myrona.
"Slyšel jste někdy o Dravcích?" křikl na krále, sotva seskočil na přistávací plochu.
Král zavrtěl hlavou.
"Nepocházejí odtud, ale z Malého Magellanova oblaku. Je to galaxie, sousedící s tou naší. Samice vždy snesly obrovské množství vajec, miliony, a ty se jako meteorický roj vydaly dál do vesmíru. Dravci byli dávno vyhubeni, ale vesmírem ještě pořád putují jejich vejce a mají hlad. Když narazí na planetu jako je vaše..." rozhodil rukama. Noční nebe rozčísla ohnivá čára. "První z nich," dodal Ylem mrazivě.
Král zbledl. "Co mám dělat?"
"Říct svým poddaným, aby se připravili. Musí ode dneška pročesávat lesy a pole, i ty nejzapadlejší houštiny a rozbíjet vejce a zabíjet mláďata. Musejí je pobít dřív, než dorostou. Rozumíte? Dokud jsou malí! Zpočátku vás zbaví myší, ale pak si troufnou na psy, ovce, na děti, a potom už na všechno! Musíte si pospíšit. Všechny spadnou během této noci, ale zbavovat se jich budete ještě dlouho!"
"A vy? Pomůžete nám?"
"Proto jsem tady!"
Obloha se rozhořela příšerným ohňostrojem. Proud dravčích vajec vlétl do horních vrstev atmosféry.
Král se rozběhl zburcovat armádu, svou družinu a poddané a Ylem vytasil meč a čekal na první vejce, které dopadne blízko něj.
A pak začala válka! Trvala několik měsíců. Lidé se stáhli do opevněných měst a Ylem s královskými vojáky vycházel každé ráno vybíjet Dravce. Povětří ztěžklo puchem tlejících ještěřích těl a laserový meč dál neúnavně tančil tanec smrti, než se zase zdejší obyvatelé mohli odvážit vyjít z měst.
Na oslavu vítězství už ale Hvězdný rytíř nečekal. Spěchal k dalšímu případu na planetu Mintaka v pásu Orionu. Právě zachytil hlášení, že jim na nočním nebi začaly